Za adaptací z Prahy až do Košic

Dne 17. září jsme uspořádali seminář Adaptace měst na změnu klimatu - Od klimatických plánů ke konkrétním projektům v rámci projektu NetZeroCities, kde jsme se vydali za příklady adaptačních opatření z Prahy přes Ostravu až do Košic, kdy každé z měst nabídlo své zkušenosti, projekty i problémy, se kterými se potýká.

V Praze nás nejprve vzal do přírody Skautský institut. Skautské oddíly si vybírají lokality, o které dlouhodobě pečují. Sbírají například semena místních rostlin, která doplňují pražskou travní směs využívanou při zakládání městských trávníků. Smyslem těchto aktivit je budovat vztah k místu. Město totiž tvoří lidé a prostor, ve kterém žijí. Vztah k přírodě a vlastnímu okolí je potřeba postupně vytvářet.

Jan Richter, vedoucí oddělení adaptace hlavního města Prahy, nás pak provedl tím, co Praha v oblasti adaptace dělá. Sama Praha vnímá svou sílu především v infrastrukturních a plánovacích opatřeních, u těch měkkých má co zlepšit.

Efekt městského tepelného ostrova je zde obzvlášť citelný. Centrum se v noci obtížně ochlazuje a počet tropických nocí se od roku 1990 zvýšil patnáctinásobně. Město již v minulosti investovalo značné prostředky do protipovodňové ochrany a dnes se věnuje také horku, vodě a zeleni. A pokud vás v létě trápilo pražské horko, mohli jste využít také mapu Oázy chladu, která ukazuje místa, kde se ve městě schladit.

Hlavní město má zpracovaný Klimatický plán do roku 2030, který stanovuje kroky ke snižování emisí a dosažení klimatické neutrality. Podobné ambice k roku 2030 má i Liberec. Praha řeší také strategii vytápění, protože právě výroba tepla patří k významným zdrojům emisí. Po pěti letech město provedlo další emisní inventuru. Výsledky ukázaly pokles emisí ve sledovaných oblastech s výjimkou dopravy.

Od roku 2020 Praha podpořila přibližně 300 adaptačních projektů městských částí za zhruba 600 milionů korun. Peníze směřují do vodních prvků, zelených střech, zasakování dešťové vody, komunitních zahrad i městského zemědělství. Do programu se může zapojit všech 57 městských částí.

Praha myslí také na obyvatele, rodinné domy a SVJ. Pro ně má vyčleněno kolem 50 milionů korun na opatření, jako jsou tepelná čerpadla, propustné povrchy, akumulační nádrže na dešťovou vodu, zelené střechy nebo konstrukce s popínavými rostlinami.

Z centra Prahy jsme se přesunuli do Letňan. Na místě, o kterém se dříve hovořilo v souvislosti s vládní čtvrtí nebo olympijskou vesnicí, dnes najdete regenerativní zemědělství. Pasou se tu ovce, pobíhají slepice, fungují komunitní zahrady i prodej ze dvora. Hospodaří se tu, vyrábí se seno a siláž. Je to zajímavý příklad toho, jak může být zemědělství součástí velkoměsta.

Ostravou nás provedl Ondřej Dostál ze strategického odboru města. Ostrava se svých obyvatel pravidelně ptá, jak se jim ve městě žije, co jim chybí a co by chtěli změnit. Výsledky průzkumů spokojenosti ukazují poměrně velkou spokojenost s dopravou. Hůře obyvatelé hodnotí kvalitu ovzduší a některé otázky adaptace. Jednou z priorit města je „přiblížit město přírodě a šetrně nakládat se zdroji“. Ostrava je zapojena do Paktu starostů a primátorů, připravuje strategii zeleně a účastní se mezinárodních soutěží, např. European Green Capital. Češi jsou prostě soutěživý národ. Ostravě účast přinesla řadu zajímavých zkušeností a inspirací, ačkoliv nevyhrála. Zkusí to znovu? 

Ve městě probíhá také výzkum, který zkoumá, jak stromy dokážou zachycovat prach z ovzduší. Výběr vhodných stromů tak může být podložen i konkrétními výsledky měření.

Ostrava sleduje také své emise. Jejím cílem je snížení o 55 % oproti roku 1990, v souladu s evropskými cíli, a podle města se tento závazek daří plnit.

A co se teda v Ostravě děje?

Rekonstrukce jedné ulice už dnes vyžaduje koordinaci celé řady aktérů. Řeší se voda, zeleň, doprava, inženýrské sítě i následná údržba. Někdy přinese adaptační opatření také nečekaně víc práce.

Třeba biotopové jezírko na sídlišti v Hrabůvce. Podobně jako Kofolu ho prý obyvatelé Ostravy milují, nebo nenávidí. Místní technické služby by o tom mohly vyprávět.

Zajímavou proměnou prošlo okolí bývalých jatek, kde vznikla městská galerie současného umění PLATO. V jejím okolí najdete kus městské divočiny, o kterou se příliš nepečuje (záměrně), a přesto zde probíhá řada aktivit. Jinde město pracuje s pečlivě udržovanými trvalkovými záhony nebo revitalizací území poznamenaných průmyslem.

V Bělském lese najdete lesopark s naučnými stezkami, aktivitami pro děti i vodními prvky. Ostrava tak nabízí různé podoby městské zeleně, od upravených záhonů po místa, kde dostává příroda více prostoru.

Moc zajímavý je program Tvoříme prostor. Město poskytuje obyvatelům prostředky na projekty, které sami navrhují a pomáhají realizovat. Vznikají posezení, komunitní zahrádky a další místa pro setkávání. Počítá se s tím, že lidé, kteří se na jejich vzniku podílejí, si k nim vytvoří vztah a budou o ně dále pečovat.

Na jednom ze sídlišť tak vznikla Babiččina zahrádka. Po úspěšném pěstování a sklizni rajčat se chystá další krok: komunitní kurník. Kohouti tu nebudou, jejich hlasitý ranní režim by se s bydlením na sídlišti příliš neslučoval.

Z Ostravy jsme pokračovali až do Košic, kde nás městem provedl Mišo Hudák.

Košický region patří k ekonomicky slabším oblastem Evropy a stále zde hraje velkou roli těžký průmysl. Výroba železa a oceli je spojena s jedním z největších průmyslových zdrojů emisí v EU. Regionem současně prochází další průmyslová proměna, včetně příchodu výroby elektromobilů.

Košice ale již před lety vsadily také na kulturu. V roce 2013 se staly Evropským hlavním městem kultury. Bývalé sklady a průmyslové objekty dostaly nové funkce a proměnily se v kulturní a komunitní prostory. Město se drží myšlenky, že má smysl využívat existující budovy a hledat pro ně nové uplatnění.

Velký potenciál vidí Košice v energetice. Město vlastní přibližně 900 budov, z nichž řada pochází ze 70. a 80. let. Jejich energetická náročnost je vysoká a právě zde se nabízí značný prostor pro úspory.

Městské plánování se opírá o pětiletý program hospodářského a sociálního rozvoje. Součástí je také městská zeleň. U školek se tak objevují zelené střechy a přírodnější povrchy namísto rozsáhlých betonových ploch.

A pak je tu geotermální energie. Nedaleko Košic se nachází významný zdroj zemského tepla, který by mohl zásadně proměnit městské vytápění. Na potřebnou infrastrukturu a rozvody se podařilo získat evropské prostředky. Košice postupně opouštějí uhlí, přibližně 22 % tepla dnes pochází z energetického využití odpadu a do roku 2030 chtějí výrazně omezit také zemní plyn.

Více než polovina obyvatel žije na vyvýšených částech, kde centrum leží v údolí. Kopcovitý terén a extrémní počasí komplikují pohyb především seniorům, lidem na vozíku nebo rodičům s kočárky. Při rekonstrukcích ulic a veřejných prostranství se proto stále více myslí na bezbariérovost a stárnoucí populaci.

Sucho může ovlivňovat i tramvajovou dopravu. Koleje a jejich okolí vyžadují údržbu a při vysokých teplotách také zvláštní péči. Od roku 2016 město investovalo do dopravy více než 300 milionů eur. Nové tramvaje jsou lehčí a energeticky úspornější.

Zajímavý je i přístup k veřejnému prostoru. Město vlastní přibližně 15 % svého území, a proto pečlivě zvažuje, jak s ním nakládat. Snaží se vytvářet vícegenerační místa, která budou sloužit dětem, dospělým i seniorům. Do přípravy projektů včetně adaptačních a mitigačních opatření zapojuje veřejnost. Kultura a kreativita se staly jazykem města s obyvateli. 

A Košice se dívají i daleko za hranice Evropy. Napadlo by vás diskutovat s Kuala Lumpurem nebo Singapurem o potravinách a odpadech? Košice jsou mj. zapojeny do evropské mise klimaticky neutrálních měst, usilují o titul European Green Capital a postupně promítají klimatická témata do rozhodování města i povědomí obyvatel.

Na závěr jsme se vrátili k samotné přírodě a k otázce, co všechno nám poskytuje.

Jan Máchač z projektu CESMOD připomněl význam ekosystémových služeb. Stromy ochlazují okolí, vegetace pomáhá zadržovat vodu, půda umožňuje její vsakování a přírodní prostředí nabízí prostor pro odpočinek i setkávání. Tyto přínosy mají svou hodnotu a lze je také ekonomicky vyjádřit.

O tom, kolik různých způsobů hospodaření s vodou ve městech existuje, nás přesvědčil prostřednictvím krásné publikace dostupné zdarma na www.vodavemeste.cz.

Od sbírání semínek v Praze přes slepice na ostravském sídlišti až po geotermální vytápění Košic – adaptační a mitigační projekty mají mnoho podob. Každá metropolitní oblast, aglomerace a město pracuje s jiným prostorem, možnostmi a potřebami obyvatel. A za každým z těchto projektů stojí konkrétní lidé, kteří rozhodují, jak bude jejich město vypadat a jak se v něm bude žít.

Článek napsala: Beáta Hanousková

Odkaz na záznam semináře: https://www.youtube.com/watch?v=fqbBdmvphpM 

Aktivita se uskutečnila za podpory projektu NetZeroCities (NZC), který pomáhá evropským městům na cestě ke klimatické neutralitě.

PREZENTACE A FOTOGRAFIE Z AKCÍ NALEZNETE V ČESKÉ KOMUNITĚ MĚST NA DOSAHOVÁNÍ KLIMATICKÉ NEUTRALITY. PŘIDEJTE SE.